Dědičnost krevní skupiny

Krevní skupiny dědíme po rodičích. Od každého z rodičů přijímáme polovinu genetické výbavy, tzn. že krevní skupina vzniká ze dvou rodičovských genů. U krevní skupiny záleží konkrétně na tom, který z rodičovských genů je silnější. Nemůžeme mít v krevní skupině geny, které nemá žádný z biologických rodičů. Jen velmi ojediněle může dojít ke genetické odchylce, kdy se geny rodičů zdánlivě nelogicky nezkříží a vznikne neodpovídající krevní skupina. Stejnou krevní skupinu mají jednovaječná dvojčata, dvojvaječná nikoliv. Pohlaví dítěte při dědičnosti krevních skupin roli nehraje.

Pro vytvoření skupiny A a B stačí zdědit gen od jednoho z rodičů, geny A a B jsou pro tvorbu krevní skupiny A a krevní skupiny B dominantní. Běžně se stává, že zdědíme oba dominantní geny A i B, pak se samozřejmě oba projeví tím, že vznikne krevní skupina AB. Gen pro krevní skupinu 0 je slabší a je jakoby vždy schován pod dominantními geny A nebo B. Tzn. projeví se tehdy, pokud jej zdědíme 2x, jeden gen 0 od matky a jeden gen 0 od otce, vznikne krevní skupina 0.

Oba geny (krevní skupiny matky a otce) se mezi sebou zkříží. Tím je umožněn z těchto dvou genů vznik čtyř možných kombinací krevní skupiny dítěte. Možností je však více, hrají zde roli i jiné vlivy. Níže jsou uvedeny typické příklady. Nicméně už v této fázi se nabízí, že například zástupci krevní skupiny AB a 0 nemohou mít potomka s krevní skupinou AB nebo 0, ale zástupci skupiny A a B mohou potomka s krevní skupinou 0 mít. Tohoto principu se užívá při určování otcovství.

Čili přesněji řečeno, systém dědičnosti spočívá v tom, že alely, které podmiňují tvorbu aglutinogenu A nebo B jsou dominantní vůči alele, která nepodmiňuje tvorbu žádného aglutinogenu. Mezi sebou jsou kodominantní.

Tzv. fenotyp, tj. krevní skupina A, totiž obsahuje genotyp AA nebo A0; fenotyp, krevní skupina B, obsahuje genotyp BB nebo B0; fenotyp, krevní skupina AB, obsahuje genotyp AB; fenotyp, krevní skupina 0, obsahuje genotyp 00.

Někdy lze vyloučit rodičovství již na základě znalosti krevních skupin rodičů a dítěte. V praxi jsou zpravidla známé fenotypy, nikoli genotypy lidí. Tudíž je většinou nutné zvažovat všechny možné genotypy a určující daný fenotyp.

Jsou tedy tyto kombinační možnosti: